čtvrtek 15. května 2014

Marat-off Praha 2014

Tak jo. Tak jo. Zkusím to rychle a stručně. Jaký to bylo? Ideální (jako vždy) rozhodně ne, ale co už... Takové věci už neprožívám jako dřív. Zhnisaná noha se zahojila, zánět průdušek odvály hašlerky... Šla jsem na start s tím, že kam doběhnu, tam doběhnu a nenechám si vzít požitek z nádherné Prahy, ideálního počasí, kamarádů podél trati a občerstvovacích stanic na každém 3. km. Taková konstelace se člověku nikde jinde než na pražském maratonu nepoštěstí. Takže jsem na startu stála úplně v klidu a dokonce jsem se hrozně těšila, jakej to bude skvělej tréninkovej den. Jak si to na rozdíl od těch, kterým o něco opravdu šlo, užiju.
Jenže jsem si večer před tím do kožichu nasadila šotka v podobě nejdokonalejší spolužačky na světě – Marušky a ta mi to prostě nedovolila vzdát ani ve chvíli, kdy bych všem tvrdila, že umírám a i kdyby za těch 7 km v cíli byla živá voda, že se tam nedoplazím ani po čtyřech. No doplazila, nebo spíš doběhlo-belhala. Že to bylo nejdelších 7 km v životě, to vám asi nemusím vysvětlovat. Co bych si bez mých úžasných kamarádů v životě počala?
Takže všem, kdo jste poctivě fandili, moc děkuji. Ale moc vás fandících nebylo! Když už tam stojím, tak nekoukám, ale valím jednu vtipnou hlášku za druhou.
Na příští ročník vám něco poradím.
Třeba: "Nedělej hééérečku!" Nebo: "Bolest je dočasná, sláva je věčná!"
Aneb organizace se dá naplánovat horem dolem a zlatou známku od IAAF má Praha zaslouženě, ale atmosféru si vytváříme jen my všichni sobě navzájem a každý sám. Určitě by se slušelo celé Evropě, která tam se mnou běžela, ukázat, že nejsme studení rypáci. Protože nejsme. My se jen moc stydíme...

Co závěrem? Každá správná bajka má mít poučení, takže já si píšu, že už nikdy nechci něco takového jako maraton běžet a moc se na vás těším zase za rok!

čtvrtek 30. ledna 2014

Bazénové několikatero

Ráda chodím do bazénu. O tom, že je to pro běžce v přiměřené míře skvělá odpočinková aktivita, už bylo napsáno mnoho jinde. Neprovozuji tuto zálibu nijak zvlášť intenzivně (1,5 návštěvy na 14 dní), i když letos to třeba vyjde a natrénuji o něco více už před létem. Celkem musím Čechy pochválit. Snad díky školním kurzům plavání se v kachličkovaném rybníku umíme dobře chovat. Nebo alespoň uspokojivě. Když jsem dřív často zavítala do bazénu v zahraničí, což bylo v létě i dvakrát denně, tak jsem už tak spokojená nebyla.
Kam tím tedy mířím? Abychom neusnuli na vařínech průměrnosti, stále je i u nás možné leccos zlepšovat. A tak vám vysvětlím, jakými pravidly se řídí správný plavec. ;)

  1. V bazénu je nejvýhodnější se pohybovat jako na silnici. To znamená, že když poplaveme v dráze tam, budeme se držet od středové čáry vpravo a stejně tak, když poplaveme zpět. Pravidlo není tak těžké uchopit a výrazně snižuje pravděpodobnost srážky s protiplavcem. Navíc se nás za sebe při takovém kroužení víc vejde oproti případům, kdy se štosujeme všichni vedle sebe a snažíme se držet za cizí i vlastní zuby nehty na přímce. Předplaváváme se samozřejmě zásadně zprava, pokud to jen trochu jde. Prostě prosté. Na silnicích to funguje, proč by nemohlo v bazénu?
  2. Když je zjevné, že mě plavec nevidí a já jeho ano, vyhýbám se já. Bude to možná znít směšně, ale už několikrát jsem byla svědkem, jak si to prsař/ka s tempem 1 záběr za 5 sekund nevyhnutelně šine přímo proti kraulaři či znakaři, kteří jeho/ji evidentně nevidí a pak se upřímně diví, že ke srážce skutečně dojde. Neuvěřitelné, že? Pamatujte, že i v "blbém" bazénu se po srážce dvou hlav dá docela dobře přitopit nebo utopit, tak si uchovejme zdravý rozum a prostě se vyhněme, i když tím naše pýcha trochu utrpí. 
  3. Povídání v s přáteli bazénu je fajn, ale pořád se dívám, co se kolem děje. Není nic horšího, než když se chystám na obrátku a mezi tím mi do vyhlídnutého volného místečka někdo nepozorovaně vsune svůj úd, v horším případě břicho. Většinou chudák netuší, že obrátku umím, ale v tomto případě se necítím provinile, protože já plavu, což pořád věřím, je hlavní náplň bytí v bazénu. Obzvláště při kraulu nemůžu sledovat úplně všechny úhly. Samozřejmě občas kouknu dopředu, jestli se tam zrovna nemotá nějaké děcko, není však v lidských silách tento styl plavat s trvale zakloněnou hlavou. 
  4. Nechce se mi plavat tam a zpět, baví mě si v bazénu jen tak hrát, blbnout, tulit se, whatever. Proč ne? Ale je pro to nejvhodnější část bazénu jeho střed? Asi ne. Pro takové činnosti je určitě skvělé se pohybovat někde blíž ke kraji, kde nemusím dávat pozor na všechny strany a všichni nemusí dávat pozor na mě. 
  5. Jsem v bazénu s dítětem? Tak z něj nespouštím oči! Bazén není hřiště. Pokud někomu skočí za krk, je to hlavně vaše vina. Máte ho naučit, co to je bezpečná vzdálenost a dostatečná trpělivost.
  6. Plavu z nějakého důvodu napříč? Tak vždy dávám přednost plavcům v drahách. Jinak nás to zase bude všechny bolet.
  7. Mytí mýdlem bez plavek není jen tak pro srandu králíkům. Budu tiše předpokládat, že to před vstupem do vody všichni děláte, občas však vídám opak, tak pro jistotu... ;)
Přeji spoustu naplavaných kilometrů a proplkaných hodin při testování Archimedova zákona. :)