sobota 22. září 2012

My only friend, the end

6 let
12 balení náhradních nervů
1542 l čaje
1 mládí
5.2 kg želatinových bonbónů
121 l kávy
2 obědy v menze
1 pobyt v nemocnici
1 podivná vyrážka
1 vztah, nebo možná 2
1 kousanec od štěnice
5,453,552 sprostých slov
------------------------------
THE  END

A hlavně nejhlavněji několik skvělých přátel, několik přátel a spousta dobré zábavy, která moje papíry na poznámky poznamenala stejně jako mě. Varuji předem, že pro nezasvěcené tento příspěvek asi nebude moc zajímavý, ale potřebuji ho napsat.
Od pátku jsem v podstatě oficiálně získala právo používat titul Mgr. výměnou za splnění podmínek kladených na magisterské studenty Jaderné a subjaderné fyziky z fakulty Matematicko-fyzikální.
A jaké to je?
Pořád divný, ale snad si na to někdy zvyknu.
Vůbec mi nepřipadá reálné, že k takové události mohlo v historii dojít. Vždyť snad ještě předevčírem jsem tvrdnula na přednáškách z matalýzy jako tvrdé epsilon a včera odpočítávala s Tomem a Martinem minuty do konce přednášky z Kvantové mechaniky.
Tímto bych chtěla vzdát hold (ano konečně ten s d!) nejenom mojí rodině, která musela snést nejednu horkou chvilku, když mi něco nevycházelo nebo jsem něčemu nebyla schopná přijít na kloub, ale i všem ostatním, kteří mají velký podíl na úspěšném finiši. Pokud tento příspěvek právě čtete a myslíte si, že mezi tuto skupinku patříte, pak si myslíte správně.
Poslední rok byl poměrně nabitý, o což mi vlastně i tak trochu šlo. Potkala jsem spoustu zajímavých a inspirativních lidí, vyzkoušela si jiné role než fyzikální, které mě opravdu bavily a nakonec jsem se naučila mnohem efektivněji nakládat s časem. Jsem moc vděčná za všechno. Za cestu do Indie, za uběhnutí maratonu, za dopsání diplomky. Jsem šťastná za konec a zmatená jako nikdy před tím.
Kam mě vítr zavane?
Do Lisabonu určitě, do Nepálu snad a pak vzhůru do práce?


Prostě dík!