Hlavolovci

Musím se přiznat že bez švédské trilogie Milénium, bych Lovce hlav vynechala. Na severské kinematografii něco je! Dle traileru by se mohlo zdát, že se jedná o akční film tentokrát pod taktovkou Norska a Dánska. Další omyl. Lovci hlav se mnohem více blíží černé komedii. Zaručuji vám, že se budete smát v nečekaných chvílích. Film sestává z dosti originálních scének spojených úplně klasickými akčními momenty.

Něco krátce k zápletce: Roger pracuje jako lovec hlav. Ve své práci je dobrý, přesto však jeho plat nepatří k nejvyšším, s čímž se těžko smiřuje. Aby si udržel svůj život na vysoké nožce, která přiléhá k jeho blonďaté ženě, chodí potají ochuzovat spoluobčany o cenná umělecká díla. Počíná si chytře. Nejprve si nechá vyrobit repliku, kterou dílo nahradí, takže dlouho není jeho zmizení odhaleno. Jednou však zákonitě musí narazit na mnohem zkušenějšího vlastníka výjimečně cenného uměleckého kusu, který sám zahrnul Rogera do své hry.

Zbytek si už ponechám pro sebe. Nerada bych vás připravila o vyvrcholení celé zápletky a na papíře by to stejně nevyznělo tak dobře. Až si naplánujete k večeři hlavonožce, určitě přizvěte ke stolu i Hlavolovce.

Kde koupit libru lidského masa?

I stalo se, že do Tábora zavítal s činohrou Jihočeského divadla Kupec Benátský a dožadoval se svého úpisu. Na úvod rozhodně doporučuji si něco o hře, jejím původu a námětech přečíst, než usednete do polstrovaných divadelních sedadel, protože její téma je již neaktuální. Pokud přijdete na představení o něco dříve a zakoupíte si za bídných 32 stříbrných program, dočtete se vše podstatné. Vynaložených peněz nebudete určitě litovat.

Postupně nám před očima vykrystalizují dvě dějové linie. Věčný židovsko-křesťanský spor lichváře Shylocka s obchodníkem Antoniem a pohádková cesta jeho přítele Bassania, který se snaží získat ruku milované Porcie. Bassanio nemá na cestu a námluvy dostatečné prostředky, proto poprosí svého nejlepšího přítele Antonia, zda by se nezaručil u Žida za jeho půjčku. Antonio sám má totiž všechny své finanční prostředky na moři, tudíž mu nemůže vypomoci hotovostí. Žid a křesťan se domluví na úpisu, který pokud Antonio nesplatí ve stanovený den, opravňuje Shylocka k vyříznutí libry masa z jeho těla. Původně závazek zní jako poměrně dobrý žert, ale Žid později hnán pomstou a zlobou na svou dceru, která utíká s Antoniovým přítelem Lorenzem a celým jeho pokladem, se rozhodne za každou cenu nárokovat svoje právo. Bassanio se vrací od své čerstvě nabyté manželky právě včas, aby...

Nutno dodat, že Shylockova postava vznikla na základě obecného povědomí o Židech, protože v té době byli z Anglie vykázáni. Naštěstí Williamovi nelze upřít snahu o plastičnost jednotlivých postav, která vyústí v nejsilnější moment celé hry.


Použiju ho jako návnadu na ryby. Když nikoho jím nenakrmím, nakrmím svou pomstu. Zneuctil mě. Připravil mě o půl milionu. Smál se mým ztrátám. Mým ziskům se jen vysmíval. Pohrdal mou rasou. Kazil mi obchody. Přátele mi odrazoval. Nepřátele ponoukal. A proč? Protože jsem Žid. Nemá Žid oči? Nemá Žid ruce, tělesná ústrojí a tvar, smysly, pocity a vášně? Není snad živ ze stejného jídla, nezraní ho stejná zbraň, netrpí snad stejnými nemocemi a neléčí ho stejný lék, není mu snad v zimě stejná zima a v létě stejné teplo jako křesťanovi? Když do nás píchnete, neteče z nás krev? Když nás lechtáte, nesmějeme se? Když nám dáte jed, neumřeme snad? Když nám ubližujete, nemáme se mstít? Když ve všem ostatním jsme jako vy, budem stejní i v tomhle. Když Žid ublíží křesťanovi, v co se změní láska k bližnímu? V pomstu. Když křesťan ublíží Židovi, k čemu vybízí ho ten křesťanský vzor? K pomstě. Teď udělám, co jste mne naučili, a budu zlý. A vemte jed na to, že vaši lekci ještě vylepším.

(William Shakespeare: Kupec benátský. Praha: TORST, 1999. III. I. 45. – 65. Překlad Martin Hilský)

Zdroj: Wiki

Dle mého názoru Benátský kupec není nejlepší Shakespearův kus a díky tomu je možná ještě těžší ho přesně vystihnout, aby oslovil současného diváka a jeho ukecanost nevyzněla příliš staticky. Tento úkol se Jihočechům nepodařilo zcela splnit. Slepý člověk = skoro já by Bassania (Ondřej Veselý), Graziana (Václav Liška), Antonia (Ondřej Volejník) i Lorenza (Pavel Oubram) těžko rozeznával, neboť herecké výkony byly bez chuti a bez zápachu. Pánové, nebojte se přidat volume a větší emoce. Jste na divadle! Porcie (Věra Veselá) a ostatní dámy byly příjemným protipólem nevýrazným mužům. Petr Šporcl a jeho Žid se po rozpačitém začátku vyloupl v příjemné překvapení. Kdykoliv byl na jevišti, jasně dominoval nad ostatními herci. Vedlejší role byly též obsazeny a zahrány velmi dobře.
Sečteno a podtrženo: celkový dojem velmi lehoučce na průměrem, ale na Shakespeara je i to výkon. Avšak příště bych doporučila při výběru repertoáru sáhnout trochu vedle.

Ženy z 6. patra

Při prohlížení nových trailerů na youtube mě nejvíce zaujal francouzský snímek Les femmes du 6ème étage. Pokud film vůbec v českých kinech běžel, tak mému radaru unikl. Naštěstí máme dnes všichni ty internety, tudíž nebude nikdo ochuzen o dnešní drobnou recenzi.
Snímek sleduje život v 60. letech v domácnosti dobře situované rodiny Joubertových, kterou právě opouští jejich francouzská služka. Na doporučení svých kamarádek se tentokrát  madame Joubert rozhodne dát přednost Španělce a po výběrovém řízení do zdánlivé rodinné idyly vstupuje tvrdohlavá María. Tím samozřejmě Suzanne porušila základní pravidlo úspěšné manželky, které praví, že služka má být zásadně stará a ošklivá. :) Takže jak asi už tušíte, María stojí za náhlým zájmem monsieura Jouberta o španělskou kulturu a politiku. Postupně s ním pronikáme do tajů 6. patra vyhrazeného pro vřelé španělské služebnictvo celého domu, které čím dál více vtahuje Jeana-Louise do svých tenat sestávajících z paelly, osobních problémů a potíží s defekací.
Film si udržuje svoje konstantní tempo s poměrně dobře zabalenými klišé, která včas ukončí vkusný závěr. Postavy nejsou přímo ploché, ale moc se o nich zase nedozvíme. Spíše působí jako skici, avšak bez nějaké té redukce nejde natočit žádný film. Třeba někdy nastanou dlouhé zimní večery a vy zrovna nebudete mít náladu na akční krvák, bezhlavou-bezpatou romantickou komedii nebo depresivní filosofické dílo, tak se zajděte podívat do 6. patra. Budete příjemně překvapeni.

Dýmka a klobouk

Nastal čas pokračovat v dodržování mého předsevzetí. Dnes se vracím zpět do neděle, do vypolstrovaného křesla, doprostřed druhé řady v mém oblíbeném kině Bio Oko. Díky bohu, že bylo tak pohodlné! V opačném případě bych se přizabila o lidi sedící všude kolem na možných i nemožných seslích při pokusu diskrétně opustit biograf. První půl hodinu jsem se tedy snažila si vzpomenout, na jaký film že jsme to vyrazili. Od začátku se na mě valila spousta klišé a ošklivý pes. Pokud je divákovi ve filmu hned na počátku polopaticky představen na svou dobu "nový" objev, pak jistě v průběhu filmu zachrání jednomu z aktérů život. Pokud se někdo rozhodně odejít ze služeb největšího zlouna všech zlounů, tak neodejde po svých. Pokud hodíte do vzduchu jablko, tak spadne dolů. Dobře. Uznávám. To už trochu přeháním. Každopádně Sherlock se tváří, že má rád Irenu. Watson se tváří, že má rád svojí ženu a Mrs. Hudson se ani nesnaží tvářit, že má ráda kozy a hady.
Pak už se jen jezdí vlakem, skáče z mostu, střílí, jezdí, střílí, střílí, vybuchuje, střílí, jezdí, chodí, jezdí na koni, střílí, mučí, vybuchuje, megavybuchuje, běhá, jezdí vlakem, mlátí a skáče.
Předpokládám, že mi navždy zůstane utajeno, proč si pan Ritchie vybral jako námět svého filmu Holmese a Watsona, když stejně dobrý akčňák mohl natočit s úplně anonymními postavami žijícími na konci 19. století. Suma sumárum hercům není co vytknout, film měl pár opravdu veselých momentů (tím pár myslím dva) a ženy zůstaly po celou dobu nudně-cudně zahalené (tím pádem přebytečné).
Pokud chcete vidět skutečného Sherlocka, nalaďte si BBC a připravte si nikotinové náplasti.

Ztraceni v Lese

Shodou okolností se mi na poslední chvíli podařilo sehnat lístky do Disku na inscenaci od pana Ostrovského s prostým názvem Les. Díla z katedry činoherní jsou pro mě většinou sázkou na jistotu, protože co se divadla týče, tak se považuji za konzervu a alternativy mě moc netáhnou.
Celou hru uvádí i doprovází úryvek z kusu světoznámé skupiny Dveře, což je určitě volba, kterou se nedá nic zkazit. Bohužel nadužívání úvodní melodie v průběhu celého představení, obzvláště v momentech, které by se dost možná obešly bez jakékoliv hudební vložky, mě začalo nejprve nudit, pak trochu štvát. Navíc se nebudu tvářit, že jsem celý úvodní "nástup" pochopila.
Hra se rozbíhá poměrně pomalu, což mělo vliv na můj doprovod, který v setmělém sále usnul. :)  Nejprve sledujeme Ajxuši, neteř majitelky panství, jak se snaží sjednat schůzku se svým milým (to je ale slovo! :)) Petrem Vosmibratovem, synem místního obchodníka. Schůzky jsou tajné, protože Raisa Gužmynská našla neteři lepšího nápadníka: zchudlého šlechtice Alexeje Bulanova. Představení se v podstatě točí kolem Raisy - typický příklad hloupé maloměšťačky, která si velmi ráda nechává pochlebovat, současně sedí na penězích jako kvočna a vymýšlí, jak získat mladého Bulanova sama pro sebe. Bulanov není proti, protože důležitá jsou vajíčka... ehm... peníze, které Raisa ještě neprorajsila. Celou "idylu" naruší příjezd synovce - tragéda pana Gennadije s hereckým kolegou - komikem Arkadijem. Gennadij se rozhodne nepřiznat svojí kočovnou kariéru a celou roli prokládá tragickými monology, jejichž účinkem je sám překvapen.
Celá hra by se dala charakterizovat slovem nevyrovnaná. To platí pro herecké výkony, scénu (proč na konci mluví do mikrofonu?) i dialogy, při nichž občas budete padat ze židle smíchy a občas nudou. Celý kus odtáhne Raisa v podání Anny Losové s představitelem Gennadije Vukem G. Čelebićem, kterým dobře sekundují Pavla Dostálová v roli Ajxuši a Patrik Děrgel coby Arkadij Štastlivec. Bohužel mě letošní čtvrťáci nedokázali úplně přesvědčit, že se to tak hluboko v lese opravdu stalo, ale vynaložených peněz nelituji.