neděle 10. června 2012

We run Czech... Budweis!

Rychle, rychle, dokud si ještě všechno pamatuji. Přiznám se, čekala jsem spíš standardní závod, protože první ročník většinou slouží k vychytání chyb. Budějovice i Budějovičáci se ale předvedli v nejlepším světle. Toalet na krásném náměstí Přemysla Otakara da second byl dostatek a byly v lepším stavu než ty placené v OC Merkur a navíc přidaná umyvadla, no co víc si člověk mohl přát? Počasí se akorát na večer umoudřilo a poskytlo všem ideální podmínky pro podání co nejlepšího výkonu. A musím říct, že všichni se o ně opravdu snažili. Bylo příjemné slyšet šumět Béďovu Vltavu a pro jednou vybíhat jen 28s za elitou, oběhnout si náměstí a zmizet v uličkách starého města. Trať byla pěkně vybrána, terén byl akorát mírný bez velkých stoupaček. Občerstvovači nás aktivně občerstvovali. Organizátoři, policisté (!) i spousty okolostojících naplno povzbuzovali po celou dobu závodu.
Přiznám se, že na 12 km jsem měla velkou krizi a když mě míjel vysněný vodič na 2 hodiny a mizel někde v nenávratnu, žaludek se vzpíral pokusům o umravnění a o zbytku zažívací soustavy snad bude taktnější pomlčet, propadla jsem zoufalství a chvíli dokonce přemýšlela, že to vzdám. Nakonec jsem se ale díky všem běžcům a fanouškům okolo kousla a snažila se nebojovat s tratí ale sama se sebou a nějak se na ten 13. km dostat. Nebudu vás napínat, dostala jsem se, pak i na 14., kde se mi poštěstilo vidět některé čerstvěji vypadající tváře běžící v protisměru, i na 15., kde už jsem žíznivě pokukovala po občerstvování, což mě nakonec dotáhlo až do kilometru číslo 16. Tam jsem věděla, že už to dám. Naděje na čas pod 2:00 sice byly v nenávratnu, ale najednou to nějak šlo, začala jsem všechny dobíhat a když se přede mnou vynořila cedule s číslem 19. cítila jsem se skoro v cíli, jenže 20. byla zase nějak proklatě daleko, ale i tu jsem nakonec minula a pak už najednou zbývalo sladkých 800m do cíle, to jsou jen 2 stadiony! To je přece brnkačka. Ještě poslední povzbuzení od paní policistky a konečně zpátky na náměstí. Medaile. Staniol. Pití. Banány. Pomeranče. Gratulace. :)
A gratulovat bylo k čemu. Osobák 2:03,16 i přes zanedbaný trénink opravdu potěšil.
Takže díky všem organizátorům i perfektním fandům, uvidíme se zase příště!