úterý 28. června 2011

S velkým zadkem ve stopách předků

Kulturu nechám zase na chvíli stranou, protože tady mám nějaké resty týkající se mých nových, užasných, božským, superlehkých bot. Na nákupní horečku, která nechtěla opadnout, jsem aplikovala léčbu šokem - první proběhnutí. I když jsem si myslela, že vím, do čeho jdu, tak jsem zase moc myslela. Věděla jsem, že začátek bude těžký a musím si tedy zvolit krátkou trasu ideálně po trávě nebo polní cestě. Jako podporu jsem si přibrala Lukáše na kole. Neočekávaně se jeho motivování změnilo v posmívání se mému belhání, které začalo už ani ne po čtvrtém  kilometru. :)
Nebudu vás dlouze napínat, objevila jsem nové svaly na lýtkách a pojem "namožená Achillova šlacha" dostal pátý rozměr. Asi týden jsem rodinku bavila mými barvitými způsoby slézání schodů, ale nevzdávala jsem se, i když jsem se cítila lehce demotivována. Bála jsem se, že to snad nikdy nepřejde a po každém kilásku navíc ze mě bude odvařená lemra. Naštěstí se ukázalo, že všechny bolesti jsou jen dočasné a postupně jsem začala přidávat na tempu a trochu se rozběhala. Jen se trochu bojím o techniku, přeci jen ze sedla koně se některé věci špatně hlídají, takže snad brzy nastoupí muž s kamerou a opatří mi pár minut pohyblivých obrázků.
Navíc můj běh trpí nedostatkem nějaké dlouhodobé koncepce a jelikož mě ještě pořád zatěžují zkoušky, tak se bojím se do toho trochu opřít, protože při fyzickém vyčerpání se nemůžu na nic soustředit. Budu se muset konečně rozmyslet, jestli si na konci sezóny nějaký ten závod střihnu nebo ne. Taky mě už trochu otravuje běhat sama, současně jsou moje časové možnosti omezené na ráno nebo večer... Když mě někdo polituje, bude u mě mít malé bezvýznamné plus. :)
Slovo závěrem se bude týkat vhodnosti takové obuvi. Osobně si po vlastní zkušenosti nemyslím, že je vhodná pro začínající běžce, nad kterým nebdí oko trenéra. Každý jsme jinak stavěný, ale asi jen mizivé procento lidí bude mít zpočátku tendence došlapovat na přední stranu chodila. Pokud jste jasný paťák a nemáte v nejbližší době chuť nebo čas svoje zvyky měnit, pak zůstaňte raději u svých oblíbených bot nebo přecházejte mezi jednotlivými typy pomalu, ideálně pod dohledem někoho zkušenějšího. I já sama mám dojem, že ještě leccos dělám špatně a to jsem se i ve starých teniskách chodila většinu přes špičku. Myslím, že tenká bota vám hodně dá, ale taky od vás hodně vyžaduje. Člověk musí víc přemýšlet o tom, jak se hýbe a odměnou mu je třeba vymizení bolestí kolen, ze kterého jsem (asi právem) svoje staré boty vinila.
Po prvních dvou týdnech v Evech jsem si zase na jednu delší trasu nazula stará Mizzuna, která mě najednou tížila jako kamení, a vyběhla, abych otestovala, jestli mi dokáží ještě něco nabídnout. Nedokáží. V dohledné době se k běžným botám vracet nebudu, protože necítit najednou pod nohama vůbec nic je jako přijít o dlaně. Tímto se s vámi loučím, volají mě na scénu dublovat Rambova lýtka.

úterý 14. června 2011

Tři sestry při hádce s idiotem způsobily poprask na laguně

Každou chvíli může začít padat sníh a ještě tyhle řeči...

V letním semestru se nám poštěstilo (= Zuzanka naplánovala) navštívit hned tři absolventská představení studentů DAMU v divadle DISK. Namlsaní z loňského výjimečně vydařeného ročníku, kterému se snad nedalo nic vytknout, letošní studenti zvolili pomalejší tempo, aby v závěru předvedli mocný finiš.
Jako první mi padl do oka příběh o muži, který všem přál to nejlepší, Idiot. I když se jednalo o klasické zpracování, nedařilo se mi dostat se do děje, uvolnit se a nechat se pár desítek minut unášet příběhem. Největší podíl na tom mělo dosti nepřesvědčivé podání Myškina, kdy jeho představitel nebyl schopen zakrýt neupřímnost, která se ani při hraní naivky a duševně nemocného nesmí dát poznat. Z ostatních herců na tom někteří byli lépe, někteří hůře, i přesto se jim však celá záležitost nepodařila úplně zachránit. Rozhodně jsme se nenudili a smáli se na správných místech, ale Idiot chtěl ještě chvilku práce a určitě by dospěl k dokonalosti.
Druhým kouskem byla Goldoniho veselohra Poprask na laguně. Dynamické prostředí, nesnesitelné ženské postavy, rvaví muži, upjatý kmotr a žvatlající patron. Hra opravdu zběsile utíká, a i přes svoji délku, si během sledování malicherných problémů ženských a horkých hlav mužů ani na chvilku neoddechnete. Bylo vidět, že tento kus si vychutnávali diváci stejně jako herci, z nichž bych chtěla vyzvednout výborného Petra Borovce v roli otce Patrona Fortunata, Adama Krause jako koadjutora u trestního soudu  a všechny ženské herečky, které jasně dominovaly. Laguna mě opravdu bavila, i když jsem na ní nešla v nejlepším rozpoložení a komedie na způsob frašky není můj nejoblíbenější žánr. Určitě doporučuji Poprask zařadit do svého listu s názvem Ke zhlédnutí. 
Jako poslední jsem zakoupila lístky na derniéru Tří sester. Je vidět, že cvičení dělá opravdové mistry a mistryně. Dokonce režisér asi seděl na stejné vlně jako Lars Trier, když na něj padá Melancholie, protože hra začínala čtením náhodných replik ze scénáře, které až zpětně začaly dávat smysl. Až budete mít příležitost zajít na návštěvu k Olze, Máše a Irině, nepropásněte ji.
Co dodat závěrem, snad jen, že celé balení úžasných hracích prostředků 3 v 1 mě stálo 240 Kč, proto zde tak ráda nakupuji. Jipi jipi já já jipi jipi jé.

neděle 5. června 2011

Melancholie na nebi hlubokém

Po delší době jsem zavítala do kina Světozor na Larse von Triera a jeho Melancholii. Po povinné čtvrthodince reklam, z nichž některé byly dokonce vtipné, konečně zaduněl přemocný Wagner a modrá planeta se vyloupla na černém plátně.
Sledovat Melancholii je jako číst Kafku. Trochu vám uniká, proč se tak postavy chovají, trochu jim rozumíte, trochu se nudíte a trochu jste zvědaví, co se bude dít dál, i když vám dávno na hodině literatury prozradili děj. Pokud máte rádi Tristana a Isoldu, audiovizuální onanování, anglická panství, nahotu a nemáte rádi svatby, pak se běžte melancholit a řekně te mi:
Proč je ale na na hřišti s osmnácti jamkami jamka s číslem 19? 
Proč sakra nešlo přejít ten most?
A proč mají ve Světozoru tak nepohodlné sedačky?