Sejdeme se na kávu v Trailpointu

Při mém trochu zoufalém honu za botou lahodící mému srdci, tedy spíše ploutvi, jsem se rozhodla požádat o radu specialistu na minimalistický běh - Jaromíra. :) Doteď si rvu těch pár z vlasů, co mám, že jsem to neudělala hned. Tak jsem jedno odpoledne stanula na Letné  před Trailpointem a hned jsem tušila, že to bude ono. Na venek se může zdát obchůdek malý a trochu jsem se bála, že čerstvě vysvěcený chrám minimalismu nebude dostatečně zásoben lodními velikostmi, které vyžaduji. Zase jsem se (jako obvykle) spletla. Pan majitel si ochotně vyslechl mé sáhodlouhé povídání o hledání a nenacházení a začal mi servírovat boty dle mého přání. Hned napoprvé se trefil s modelem Evo od Terra Plany a já hned věděla, že je bude jen těžko něčím přebíjet. Sice jsem původně nechtěla něco úplně bez výztuže, ale Evám nešlo odolat. Něco tak lehkého a ohebného jsem snad ještě na noze neměla. Nakonec jsem povinně vyzkoušela i jiný model od Inov8, který by pro začátek byl možná vhodnější, ale jako obvykle mi nesedly v patě.
Nezbylo mi tedy moc co řešit a nechala jsem si boty zabalit. Pan prodávající se mi ještě snažil naznačit, že s minimálkami se musí začínat zlehka a pomalu, ale já jsem ho skoro nepustila ke slovu. :) Dalším úžasným překvapením byla pro mě velmi příznivá cena. Je to sice paradoxní, ale minimalistická obuv není vůbec levnou záležitostí, takže jsem zajásala a utekla k nejbližšímu bankomatu. Jojo, občas jsem až moc "moderní" člověk zvyklý všude platit kusem plastiku.
Netvrdím, že skorobosonohé běhání je pro každého, ale zase jsem po dlouhé době něčím nadšená. Před nákupem takových bot bych doporučila se nejprve kouknout po různých internetových zdrojích a popovídat si se zkušenějšími bosoběžci, abyste měli trochu představu, do čeho jdete, ale o tom zase příště. Pokud však nikoho takového neznáte, nebojte se, v Trailpointu Vám určitě dobře poradí. Možná mě uvidíte nalepenou na skle výlohy s šálkem skvělé kávy v rukách, jak hypnotizuji jejich neustále se rozrůstající kolekci bot pro běh i běžné nošení.

Triexpert, Dvaexpert… aneb jak jsem kupovala boty.

Neboj se, milý čtenáři, že se zde objeví něco hodné fashion rubriky. Rok se totiž s rokem sešel a já měla opět narozeniny a opět bylo potřeba vyměnit staré běžecké botky za nové. Po nadšení z minimalistických bot, kterým oplýval Jaromír na svém blogu, jsem se rozhodla, že je na čase vyzkoušet po letech něco nového. Po marném hledání na Maratónském expu v Praze jsem se jala s celkem jasnou ideou obcházet obchody a pátrat po botkách, které neoplývají moderními technologiemi, ba naopak přes svoji tenoučkou podrážku stimulují chodidlo co nejvíce vjemy z okolí. Podle expertů nám 70 % informací o pohybu dodává naše noha tím, že nás zpravuje detailně o povrchu, po kterém chodíme. Skrze to se také povzbuzuje správná funkce drobných svalů držících naše klenby a ovlivňujících tak celkový postoj člověka.
Nechtěla jsem se pouštět hned do extrémů, takže jsem pátrala po přeci jen trošku vypodložených New Ballance řady Minimus nebo Inov8. Bohužel už na expu se ukázalo, že Inov8 nebudou to pravé ořechové. V dalších obchodech jsem se dozvěděla, že NB přijdou za měsíc, možná za dva a tak dlouho se mi čekat nechtělo. Vydala jsem se tedy s nadějí do prodejny Triexpert, která se specializuje jen a jen na běžce.
Zvolila jsem prodejnu na Andělu. Evidentně jsem však nebyla sama. Nahoře nás čekal mladý páreček, říkejme jim pracovně Jihlaváci, jeden prodejce a v závěsu za námi přišla ještě jedna slečna. Zdá se Vám to málo? Tak to se dopouštíte stejného omylu jako já. Pan prodavač obskakoval páreček seč mohl. Nechal je postupně pobíhat po pásu a zdlouhavě se s nimi vybavoval, protože pan Jihlavák byl velmi přemoudřelý pán. *ironičník* Po dlouhých 10 minutách, kdy jsem stihla zjistit, že bot vlastně tolik nemají, neboť mnohé se v jejich "síni slávy" opakovaly a hlavně neměli ani jedny z těch, co jsem hledala. Kde jinde by měli mít botky pro běžce, co zrovna frčí, než zrovna v běžeckém obchodě? Tady jsem evidentně udělala další chybu v předpokladu. Nakonec se pan prodávající z Jihlaváckého sevření na chvíli vymanil a stihl mi sdělit, že mi udělají "diagnostiku běhu" zdarma, pokud si od nich odnesu boty, nebo za 200 Kč pokud si nevyberu.  Rozhodla jsem se na jejich hru přistoupit, protože jsem chtěla vědět, jak na tom po delší pauze technicky jsem. Po té se opět začal věnovat paní Jihlavákové, která si tedy konečně boty vybrala, ale byly moc drahé. Kartu prý nepoužívá. (Jo, na tohle jí vážně skočili.) A kdy že otvírají internetový obchod, že by si je tam hnedka objednala. Takže klasický scénář, necháme se obsloužit, vyberem si, opíšem si přesný typ a velikost a kouknem na net v jiných obchodech, kde je mají levnější. Úplně zbytečné zdržení o více jak půl hodiny dalších zákazníků, co tam přišli utratit velké peníze.
Lukáš byl z tohohle přístupu značně nervózní. Rozhodla jsem se tedy razantně vetřít do prodejcovi přízně a 2 minutky se proběhla po pásu. Potom mi pán ukázal, že běhám moc pěkně přes špičku a mám lehkou pronanci na pravé noze. Když si v odborném obchodě někdo plete pojmy s dojmy, tak to není dobré. A taky nebylo. Prodávající mi totiž naservíroval dva páry malých bot, které jako by z oka vypadly mým starým mizzunám, i když jsem ho předem upozorňovala, že mě láká minimalistický "pětiprsťácký" styl. Po dalším 10 minutovém čekání na vhodnější pár jsem se trochu dopálila a rovnou pánovi sdělila jaké konkrétní modely hledám. Načež mi odpověděl, že jsem divná, protože lidi hledají spíš ty dobře vypodložené, tudíž takové boty tady v podstatě nemají a NB Minimus dostanou někdy v půlce července.
Když mé vysvětlování zaslechl pan Jihlavák, začal dělat chytrého a vyprávět, jak na nějakém tréninku v cizokrajných lesích tam někdo celou dobu běhal v pětiprsťákách a jak o tom prostě moc ví, zná a všude byl.
Mezi tím stihl pán udělat diagnostiku slečně za mnou. Měla prý velmi silnou pronaci a na to jí doporučil pěkně vystlané botky, které tuto vadu kompenzují. Vidět tohle jakýkoliv fyzioterapeut, tak asi omdlí. Ano, pro začátek dobré, ale takto se této nemilé a nohy ničící vady nikdy nezabaví! Při tom stačí ukázat 5 cviků a za 3 měsíce si může paní přijít pro normální boty bez zbytečných výstelek pod klenbou.
Lukášovi už tekly nervy, neboť náš pobyt v prodejně se blížil k 50 minutám. Za tu dobu jsem si stihla vyzkoušet tři páry bot, z nichž Inov8 jsem si zkoušela už na expu (chtěla jsem jim dát ještě šanci) a ostatní dva páry mi byly malé. Nakonec jsme to zabalili a odebrali se do přízemí zaplatit poplatek za diagnostiku, kterou jsem si mohla udělat sama s mým starým foťákem, ale za blbost se platí. Jaké bylo překvapení, když dole seděl celou dobu pán a vybavoval se s paní Jihlavovou! To nemohl pomoci svému kolegovi nahoře, který evidentně nestíhal? Opět jsme zaujmuli znuděnou čekací pozici, která však pána za pokladnou vůbec netrkla, protože chtěl paní Jihlavákové ukazovat fotky ze závodů! To už Lukáš nevydržel a drze poznamenal, že bychom si přáli jen zaplatit a vypadnout. Pán se zasmál, zeptal se, zda nejsme z Prahy a konečně nám za hodinu čekání vypsal paragon na 200 Kč.

Milý pane, z Prahy opravdu nejsme, ale hodlali jsme u vás utratit nezanedbatelnou částku peněz. Teď však vím, že se k Vám hned tak nevrátím. Peníze jsem totiž mnohem lépe utratila někde jinde a o tom zas příště.